Holka z blázince - prolog

18. července 2011 v 14:52 | Faillë & Draco |  Holka z blázince


Prolog k povídce "Holka z blázince". Upozorňuji, že je hodně krátký a nic moc se v něm neděje. V dalších kapitolách se to už snad zlepší.
Pac a pusu Vám posílá Failluše





"Ááá" dívka se s křikem probudila. Vymrštila do sedu. Erární prádlo se jí nepříjemně lepilo na pohublé tělo. Několik splyhlých vlasů se jí přilepilo k obličeji. Srdce tlouklo neuvěřitelně rychle. Hrudník se rychle zvedal. Trhaný nádech. Prudký výdech. Trhaný nádech. Prudký výdech. Trhaný nádech. Prudký výdech... Takhle to šlo stále dokola.
Postupně se uklidňovala. Srdce jí bilo pomaleji. Dech se zklidňoval. Opět si lehla do postele. Neodvážila se však zabřít oči. Nemohla.
Prozkoumávala pohledem každý milimetr pokoje - hledala nebezpečí. Zamřížované okno. Podlaha. Strop. Stěny. Až na jednu. Jakoby právě na oné stěně, za ní, měl být strašlivý výjev z její noční můry. Právě tam mělo číhat smrtelné nebezpečí.
Stále to viděla. Dva páry očí - žluté a bílé. Pronásledovaly ji. Nenechaly ji o samotě. Stále byly s ní. Každý den trpěla pocitem, že ji sledují. Neustále se musela otáčet.
Ať se snažila jakkoliv, stejně usnula.

Šla temnou ulicí. Kolem byly pouze staré vysoké budovy, vymlácené okenní tabulky, vrzající dveře pohybující se ve větru a mrtvolné ticho narušované pouze kvílením větru napovídalo o opuštěnosti budov. Ledový výtr se prohnal ulicí.
Místo se náhle změnilo.
Stála na opuštěné cestě. Kolem rostly pouze stromy bez listí, byly to spíše uschlé pahýly. Stíny stromů vrhaly hrůzné obrazy ve svitu měsíce. Přísahala by, že viděla bílý svatební závoj, který se mihl mezi stromy.
Prudce se otočila. Uviděla pramen blond vlasů.
Srdce tlouklo neuvěřitelně rychle. Krev jí tepala ve spáncích.
"Tylere!"
Prudce se otočila za hlasem.
Nikde nikdo.
Smích. Otočila se za ním.
Nic.
"Tylere!"
"Tati?!" Jenom otec jí říkal jejím druhým jménem. Nic. Žádná odezva. Pouze zlomyslný smích.
Něco jí dýchlo na krk. Naskočila jí husí kůže. Otočila se. Uviděla žluté oči.
Rozběhla se. Musela utíéct.
Nohý ji neposlouchaly.
Blížil se. Nebylo již úniku. Dotkl se její tváře.
Kolem nich začaly šlehat plameny. Vycházely z nich postavy. Duch ztěžkl sirným zápachem. Temné oči. Všichni měli temné oči. I ti dva muži, které zná ze svých snů. I oni. Naprosto všichni. Tedy až na jednu. Měla je naprosto bílé!
"Ahoj Dawn."

Dawn se opět s křikem vymrštila dosedu. Srdce tlouklo, jako kdyby odběhla maraton. Hrudník se zvedal stejně rychle, jako bilo srdce.
V krku měla jako na Sahaře. Roztřesenýma rukama sáhla po plastovém kelímku s vodou. Prsty jí selhaly. Kelímek jí vypadl z ruky. Se žuchnutím dopadl na podlahu. Všechna voda se vylila.
Ze stolku vytáhla papír a malý kousek tužky. Zvedla se z postele. Nohy se jí třásly. Pomalu přešla k oknu. Sedla si na podlahu. Přesně do pruhu měsíčního světla, které sem prostupovalo přes koruny tmavých stromů. Pouliční lampa už dávno zhasla. Na kratičký okmažik zavřela oči. Zase vše viděla. Do popředí vystoupila ona žena. Její rysy se Dawn vrývaly do paměti. Bleskově otevřela oči a pokusila se přenést její podobu na papír.
Čas plynul. Vteřiny se měnily v minuty a minuty v hodiny. Začínalo svítat. Několik slunečních paprsků dopadlo do záplavy tmavě hnědých vlasů.
Dveře se se zavrzáním otevřely. Dovnitř vešla postarší žena. Slizce se usmála, přičemž se jí rty povytáhly do zlomyslného úšklebku. Odhalila dvě řady dokonalých zubů. Zadívala se na Dawn, která měla kolena přitisknuté k hrudi. Dawn se lehce pohupovala dopředu a dozadu. Pohledem hypnotizovala skici před sebou.
"Ahoj Dawn, jak se máš?" Volaná sebou trhla při zvuku svého jména. Podívala se na příchozího. Ruce podvědomě zatla v pěst. Před očima měla rudo.
"Vypadni! Vypadni! Vypadni!" křičela stále dokola Dawn. Jako smyslů zbavená. Zvedla se. Skicy se vznesly do vzduchu. Pomalu se snášely k zemi. Jako poslední se k zemi sensly dvě skici s obličeji mladých mužů.





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bičik Bičik | Web | 18. července 2011 v 15:21 | Reagovat

to vypadá hodně dobře, těšim se na další kapitolu a ty kresby... ham ham :D

2 Šílenej Šílenej | Web | 18. července 2011 v 17:21 | Reagovat

slíííííííííííííííínt, vypadá to jako hodně slibná povídka, chci nášup, tak mě nenechte dlouho čekat

3 Delly Delly | Web | 18. července 2011 v 18:34 | Reagovat

Super prolog. Rozhodně je to zajímavě začínající povídka. :)

4 moira moira | Web | 20. července 2011 v 13:17 | Reagovat

dobrý prolog, povedl se.. :)) nevím, co si o dawn myslet, každopádně mi jí je líto.
mimochodem - asi jsem to zapomněla zmínit, ale na blogu mi leží váš diplom.. :D je v rubrice blog, tak se na něj můžete kouknout.. ;))

5 moira moira | Web | 22. července 2011 v 18:20 | Reagovat

[4]: btw - profily jsou perfektní.. :))

6 verca verca | 4. srpna 2011 v 22:08 | Reagovat

uz se tesim na dalsi dilek doufam ze bude co nejdriv

7 terka terka | 5. srpna 2011 v 13:39 | Reagovat

moc hezka povidka bude to jeste zajimave honem pis a pridavej dalsi kapitoly uz se tesim na dalsi dilek

8 BJaneVolturi BJaneVolturi | 20. srpna 2011 v 22:09 | Reagovat

To vypadá dobře, honem další prosím!

9 Kikča Kikča | 3. října 2011 v 10:03 | Reagovat

Hoodně dobrý ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama